Gin jako nápoj hrdinů
Inu, byla taková doba. Nevím, zda byl tehdy k sehnání i v normálním obchodě, nebo jen v tuzexu, kde jsme nikdy nikdo nebyli. Ostatně, u nás se pilo tak, že ta flaška ginu by vydržela asi pět let.
Co je to vlastně ten gin? Samozřejmě, že je to alkoholický nápoj. Hrdina kapitalistického filmu nebude pít mléko, nebo sifon. Mimo tedy Limonádového Joea, ale toho vymyslel český autor.
Nuže, kdybychom chtěli znát přesný postup výroby tohoto nápoje, tak se jej nikdy nedozvíme, protože je přísně utajován. Totiž, věc se má tak. Ginů je tolik druhů, že se to ani nedá spočítat. Každá výrobce jej dělá jinak a přidává jiné množství koření. A právě toto své výrobní tajemství pečlivě chrání.
Můžeme tak pouze říci, že většinu ginu tvoří obilný slad s jalovcem. Tomu se všeobecně říká Genever. Tedy většina všech výrobců používá tento základ, a právě do něj přidává pak to, co zůstává veřejnosti utajeno. Hlavně množství a poměr.
Druhý gin, kterému se říká Dry, je totéž, jenbez jalovce a pouze z obilí a bylin. Ne, abyste si mysleli, že se to smíchá a louhuje. Kdepak. Nejprve je na pořadu destilace a pak další a další „operace“ s různými surovinami.
Kdy gin vznikl se neví, ale pokládá se za možné, že je to zásluhou lékaře Franciscuse Sylviuse. Tento Holanďan někdy kolem roku tisíc šest set padesát chtěl vyléčit nemocné ledviny, a tak prý gin vznikl.
Nebudeme pátrat v historii, zda je to pravda či ne. Jen si závěrem povězme, jak jej pít. U nás je nejrozšířenější gin s tonikem. Je to taková highballový koktejl, vhodný snad ke všem příležitostem. Podávejte jej vždy s ledem a ozdobou. Většinou se dává citron. Tonic je třeba použít jen kvalitní, ne ten sifonový za devět korun litr.
Jinak však lze gin pít všude a vždy. Není moc cítit alkoholem, mohou jej i ženy, a jeho chuť není „protivná“, jak známe z jiných neznačkových nápojů.
V zemi je umístěná přibližně jedna třetina kamene. Pořád si opakujte a zároveň kontrolujte, aby vaše ukládání kamenů napodobovaly jejich uložení v přírodě. Pokud se jedná o výsadbu rostlin tak, nejen suchomilné alpinky, ale také i vlhkomilné rostliny můžete použít. To tehdy, pokud použijete oblé kameny či valouny z potoků a řek, popřípadě je můžete získat v štěrkovnách, kde ty větší kusy pracovníci vyhazují při třídění. U rostlinek si zjistěte, zda potřebují vápenitou půdu nebo kyselou. Do té první můžete přidat staré otlučené omítky a do kyselé, přidejte lesní hrabanku a rašelinu. Připravujte půdu velmi opatrně, ať rostlinkám neublížíte. A vlastně, kdy nejlépe vysazovat skalničky? Asi na jaře, kdy se všude prodávají v květináčích různé druhy skalniček, a to i tržištích.
Jaké druhy rostlinek je možné například zasadit? Takže pro vlhkomilnou skalku z oblých kamenů to mohou být prvosenky, pryskyřníky, upolíny a různé druhy kosatců, pro kyselou půdu můžeme využít lewisii, vřes a zakrslé azalky, pro vápenitou půdu koniklec, různobarevné netřesky, rozchodník. Nesmíte zapomenout, že půdorys skalky by neměl být při výstavbě ve formě pravidelných geometrických obrazců, jako jsou kruhy a čtverce, ale měl by být ve volném přirozeném stavu. K dominantám skalky mohou patřit i okrasné traviny, jako jsou kostřavy, pěchavy a také do skalky zasazený jehličnan, který má sloupovitý vzrůst, jako je tis sloupovitý.
Proto plno hospodyněk začíná velmi brzo uklízet celý svůj dům. Ještě, než začnou mrazy, tak umyjí všechny okna, aby poté v mraze neměli problémy s čištěním. Pokud jsou chytré a mají již starší děti a ochotné manželi, tak si rozdělí péči o domácnost mezi sebe. Není to totiž jen o tom, že žena musí v domácnosti působit jako ta, která stojí u plotny, stará se o děti a vaří. Mnoho žen totiž dělá všechny tyto činnosti a zároveň dochází do práce, ve které tráví denně mnohdy i přes deset hodin, protože potřebují dohnat práci, kterou nikdo jiný za ně neudělá. Domů pak dochází strhané a tam je čeká ještě další péče o domácnost.
