Je třeba mít stále na paměti fakt, že většina zaměstnanců do práce nechodí rádo a dost jich práci i vyloženě nesnáší. Ba co víc, nemluví o ní vůbec s nadšením ani mezi jinými. Podle různých průzkumů se v práci cítí naplněno jen asi 15% zaměstnanců. Faktorů, které v této problematice hrají roli, je jistě mnoho. Nejčastější chybou vedoucích pracovníků je to, že se příliš soustředí na svoji kariéru a nevěnují pozornost zaměstnancům a jejich motivaci.
První chybou bývá to, že manažeři přehánějí dohled nad zaměstnanci a doslova je kontrolují na každém kroku. To se týká také kancelářských pozicí, kdy jsou pracovníci kontrolováni třeba pětkrát za den a zahlcováni nepodstatnými výtkami. Tyto patologické snahy o kontrolu mohou mít velmi negativní vliv na výkon zaměstnanců.

Co s tím? Stále můžete být dobrými manažery i bez toho, aby z vás byli podřízení nervózní. Nastavte si své hranice pro to, co budete kontrolovat a zaměstnance s tím seznamte. Pravděpodobně snahy o patologické sledování zaměstnanců mají co dočinění s nějakými nejistotami.
Druhou chybou bývá zahlcování zaměstnanců nesmyslnými úkoly. Zaměstnanci potřebují cítit, že dělají smysluplnou práci. Ale co je smysluplná práce, záleží na pohledu každého jednotlivce. Jsou samozřejmě zaměstnání, kde absolutně není třeba pochybovat nad smysluplností. Má to co dočinění s dopadem na ostatní lidi a společnost jako takovou. Profese jako lékaři, hasiči apod. o smysluplnosti své práce nepochybují.

Často to může být i to, jaký dopad má ta která práce na okolí.
Jak jsou na tom ostatní? Je nerealistické přesvědčit všechny a není možné jim to ani podsunout. Chybou bývá nezasvětit ostatní do svých plánů a neschopnost ocenit jejich zásluhy. Pokud manažer neví, co všechno jeho zaměstnanec dělá a zahlcuje ho dalšími a dalšími úkoly, motivace k práci zcela určitě není. Pokud se vedení zaměřuje na výdaje a nedocení kvalitu práce, opět to nepřispívá k dobré motivaci.