Letní čas byl zaveden kvůli touze ušetřit na elektrické energii, avšak z letošního propočtu vychází najevo, že tato úspora vynese asi třicet milionů korun, což je přibližně tisícina jediného procenta českého hrubého domácího produktu.
Z pohledu analytika
Kalendářní rok průměrně obsahuje asi dvě stě padesát dva pracovních dnů. To znamená, že posunutím času ze zimního na letní získáme do ročního HDP stejné množství financí, jako bychom všichni místo posouvání hodiny udržovali pracovní dobu o minutu delší, než ji máme doposud. Tato změna tedy skutečně přestávala dávat smysl, ale bohužel nejde jen tak zrušit něco, co už je zavedené po tak dlouhou dobu, konkrétně od nařízení vlády České republiky v roce 1979. Navíc vláda rozhodla, že letní čas bude zavádět nadále, a to minimálně do roku 2021.

Evropský letní čas
Letní čas se zavádí v naprosté většině evropských států, jedinými výjimkami jsou:
·         Rusko
·         Bělorusko
·         Island
·         Grónsko
·         dva z ostrovů patřících Norsku, Jan Mayen a Svalbard
V České republice trval letní a zimní čas až do roku 1995 po stejnou dobu, šest a šest měsíců. V roce 1996 se Česká republika rozhodla nastavit letní a zimní čas podle Evropské unie, což znamenalo, že se doba zavedení letního času v kalendářním roce protáhla o jeden měsíc; zimní čas tak trval pět měsíců a letní sedm.

Proč se zaváděl letní čas?
Střídání dvou časových úseků bylo zavedeno právě kvůli ekonomické úspoře, ty jsou však v dnešní době mizivé, což přiznalo nejenom české ministerstvo práce a sociálních věcí, ale také Evropská komise.

Kritika zavedení zimního a letního času
Někteří vědci a znalci se domnívají, že náhlé změny v biorytmu organismu narušují vyrovnanost občan, což může způsobit rozsáhlé zdravotní i emocionální potíže. Citlivější jedinci tak mohou trpět ospalostí, nezvyklou únavou a dokonce dezorientací nebo poruchou soustředění. Podle extrémistických názorů tato změna času může zvyšovat rizika vniku rakoviny, zvyšují se šance propuknutí deprese či depresivních stavů, ale také má větší počet obyvatelstva náchylnost k obezitě.