Chtěla bych se zaměřit na fotografování nebo celkově práci s kamerou. Studuji uměleckou školu, na které jsou samí šikovní studenti, kteří v sobě vidí velký potenciál. Někteří jsou už teď na takové úrovni, že se tímto jejich koníčkem dokáží uživit. Ve věku 18 let nám totiž stačí jen málo. Každý si od malička přejeme, abychom se jednou stali tím, čím opravdu chceme být. Třeba i brigádu si vybíráme podle našich preferencí a podle toho, čím se bavíme ve volném čase.

Co když se ale stane, že se tím opravdu budeme živit? Splní se nám tím nějaký náš celoživotní sen? Podle mě se to totiž stát nemůže. I když bych někdy dospěla k tomu, že bych se mým koníčkem mohla živit, nikdy by to asi nebylo přímo to, co v životě chci. Samozřejmě by hodně záleželo na situaci, ale pokud bych zde mluvila třeba o nějaké pozici ve firmě, většinou by mě čekaly nějaké zakázky, které jsou předem určené a nebyla by to žádná volná tvorba. Ovšem když se vám podaří prorazit vlastní tvorbou do světa, máte vyhráno. Protože to je přesně to, co vás v životě baví a naplňuje a pokud byste za to ještě dostali zaplaceno, byla by to snad i práce snů.

V dnešní době je velmi těžké se někde uplatnit, protože je nás pořád víc a víc a s tím přibývá i počet lidí, kteří se mohou začít zajímat o stejný koníček, jaký máte vy. Nejsou to ovšem hned vaši rivalové, protože pokud pracujete sami na sebe a tvoříte si to, co doopravdy chcete, nikdy vás nikdo nemusí ohrožovat a budete se setkávat pouze s různorodými názory od lidí, kteří vaši práci budou sledovat. Je důležité se z toho nezbláznit a pouze si vzít z těchto názorů nějakou inspiraci pro další tvorbu. A tak to musíme brát. Takže pokud se vám poštěstí a jednou se budete moci živit tím, co vás naplňuje celý život, máte vyhráno a můžete být na sebe pyšní, že jste to dotáhli až tak daleko.