Pamatuji si ten den, kdy jsem se poprvé dostavila na hodinu pole dance, poprvé dotknula tyče. Ihned jsem podlehla kouzlu tohoto sportu. Brzy následovalo zaplacení dalších lekcí, nákup prvních pravých pole dance oblečků, ať byly jakkoliv drahé. První magnézium na protiskluz na sebe také nedalo čekat.
 
Uběhl nějaký ten rok a i přes mou dřívější přelétavost mezi koníčky, já jsem se stále věnovala pole dance. Platila jsem si více hodin, pořídila jsem si vlastní tyčku do bytu. Pak přišel trenérčin nápad na nacvičení choreografie na mistrovství v naší republice.
 
A tam přišlo na lámání chleba, najednou se z koníčku stávalo něco jako dřina. Člověk najednou věděl, že musí dneska mít trénink, neboť potřeboval natrénovat detaily, které mu nejdou. Nebo věděl, že zítra musí povinně jíst to a to, aby zregeneroval. Tušil, že by měl zajít na masáž nebo do sauny jen proto, že to potřebuje jeho příprava, ne že by to jeho tělo těšilo.
 
Jak se závody více a více blížily, tak se nucení stávalo častějším. Tréninky byly často fádní a stejné dokola, chyběla tam jiskra, ta radost jako na začátku. Naštěstí skončením závoduse rutina a dřina obrátila v koníček. A zajímavé je, že tréninky jsou téměř denní bez nucení se. To, co dřív člověka rozčilovalo, že musí, nyní stejně dělá dobrovolně.
 

Přicházející zlomy

 
Taky se zabere do nějakého svého zájmu, objeví se u vás ambice a začnete svůj koníček hnát nahoru? Nemusí se jednat jen o sport, kde to bývá nejčastější – spousta hobby běžců si začne nakládat dlouhé vícefázové běžecké a posilovací tréninky. Může se to stát u jakéhokoliv koníčku, že nás žene někam, kde už nás to nebaví.
 
Ihned zpozorněte, když pociťuje čím dál častější stavy, že se musíte ke své dříve oblíbené činnosti nutit. Zvolněte, nebo koníček dočasně opusťte. Pokud to je vaše pravá láska, uvidíte, že vám začne chybět a vrátíte se s novou chutí a elánem. Hobby se nesmí stát vaší povinností.