Pojďme se zamyslet nad hlubším významem krásy. Oprosťme se od pomyslného zrcadla. Nemáme na mysli lidskou krásu. Předpokládejme, že každý člověk je svým způsobem krásný. Zamysleme se nad krásou jako nad fenoménem, který nás provází celý život. Franz Kafka napsal: Člověk k životu potřebuje tři věci. Jistotu, smysl a krásu.

 

Žádejme krásu

·         Jistota – Každý víme moc dobře, jak potřebujeme životní a sociální jistoty. Většina lidí zažila alespoň jednou v životě zaměstnání na dobu určitou a jistě si pamatují tu sžíravou nejistotu, když se ptali sami sebe „prodlouží či neprodlouží?“ Určitá míra nejistoty může stimulovat lidský výkon, ale dlouhodobá nejistota výrazně snižuje kvalitu našich životů.

·         Smysl – Asi bychom si mnohé pachtění v životě ušetřili, kdybychom neměli vnitřní přesvědčení o tom, že dané snažení má smysl. Není to ovšem jen tento způsob smyslu. Je to také o schopnosti člověka nalézat smysl ve zdánlivě nesmyslném utrpení. Psychiatr Viktor Frankl dokonce založil psychoterapeutický obor, který se zabývá hledáním smyslu. Tento směr se jmenuje logoterapie.

·         Krása – Krásu možná na rozdíl od jistoty a smyslu primárně nepotřebujeme. Ale představte si, jak by byl náš život ochuzen, kdybychom rezignovali na všechno krásné. Naše domovy by byly chladné a ošklivé, oblékali bychom se jako vandráci, našeho ducha by nepovznášela krása hudby a vzletnost literatury. Takový život by byl k nežití. A hlavně takový život by byl velmi hrubý a barbarský. Krása nás nejen uchvacuje, ale krása nás především povznáší a kultivuje.

Lidé, kteří prošli vězením by zajisté mohli vyprávět o tom, jak si neútulné cely zdobily obrázky, aby v jejich pustém životě byl přítomen alespoň malý prvek krásy. Dnes často panuje v kultuře takzvaný kult ošklivosti. Nedovolme mu, aby prostoupil i do našich životů. Žádejme si krásu. Potřebujeme ji pro náš život.