U nás v Čechách je houbaření velmi oblíbené. Sbíráním hub a přípravou houbových pokrmů se zabývali již naši předkové. První písemné zmínky o tom pocházejí již z jedenáctého století. A pozdější zmínky, ze století čtrnáctého, zanechal Dalimil v jeho kronice. Popisoval sběr hlív ze stromu. Ale ne všichni Češi houby a pravidla jejich sběru dobře znají. Trochu si to zopakovat nikdy není na škodu.
Vyrážíme raději ráno
Po ránu je v lese chladněji, v létě je lépe si přivstat. Ale pokud nejsme zrovna ranní ptáčata, také není nic ztraceno. Les poskytuje chládek celý den. A pokud je vhodné počasí s dostatkem vláhy, rostou houby celý den.
Co raději v lese necháme
Tak určitě ty houby, které neznáme nebo jsme v jejich případě na pochybách. Radí to odborníci i zdravý selský rozum. Proč naprosto zbytečně riskovat otravu? Ty podezřelé necháme lesním živáčkům, ti si s nimi poradí. Pokud si přece jen bereme vzorek pro konzultaci se znalcem, určitě ho nemícháme s ostatními, mohlo by se stát, že se ocitne ve smaženici na našich talířích!
Kam úlovky z lesa ukládáme
Vždy do košíku! Mají tam prostor a mohou v něm dýchat. Zapomeneme na tašky všeho druhu, obzvláště ty igelitové. Houby se v nich mohou pomačkat, ale také bez přístupu vzduchu zapařit. Jsou to živé organismy, ve kterých i po utržení probíhají biologické procesy. Když v igelitce vytvoříme vhodné podmínky, pracují na plné obrátky. V našich krásných úlovcích se množí mikroorganismy a dochází k rozkladu. Může se stát, že než je doneseme domů, budeme z nich mít jen nevzhlednou a nejedlou hmotu. Nic pro chlubení houbařským uměním.
Jak sbíráme a čistíme
Sbíráme vždy jemně, kroutivým pohybem. Ušetříme tím podhoubí. Chováme se tak, aby i po naší návštěvě a sběru na místě něco dál rostlo. Ovládáme se i tehdy, pokud narazíme na úrodný „plácek“ a horečně hledáme další a další úlovky. Houby, které neznáme, neničíme! Nejsme bezohlední sobci! Hrubé čištění provádíme ještě v lese. Přitom vyřadíme i kousky, které vypadají dobře z venku, ale jsou uvnitř zčervivělé.
Zpracováváme co nejrychleji
Jde o živý „materiál“, co se rychle kazí (jak jsme psali výše). A to i v chladu lednice. Zpracováváme ho co nejrychleji, čekáme maximálně do následujícího dne!
Rubrika: Hobby
Krása v misce
Koníček pěstování bonsají se nazývá bonsaistika. Jedná se o pěstování rostliny, která je vypěstována a upravována do požadovaného tvaru. Původ pěstování bonsají sahá do východní Asie. Dosud je zde tradicí pěstování bonsají po mnoho generací. Slovo bonsaj pochází z japonského slova bonsai, anebo punsaj. Doslova to znamená pěstování stromů v misce. Bon značí slovo strom.
Pěstování bonsaje
Pokud si chcete také vypěstovat svůj miniaturní stromek v misce, poradíme vám, jak na to. Mezi nejčastěji způsoby pěstování bonsají je jejich vypěstování ze semenáčku listnatých i jehličnatých stromů. Tyto semenáčky můžete najít například ve spárách chodníků a dalších škvírách. Na takovýchto stanovištích se semenáčky již začaly adaptovat na malé prostory a skromné podmínky. Jako nejlepší období pro dobývání semenáčků je bezesporu měsíc září, tedy počátek podzimu.
I. Jednou z věcí, které je třeba určit, je místo, kde bude bonsaj umístěna. Pokud budete pěstovat bonsaj v místnosti, je pro ni ideální místo vyšší, asi tak na úrovni očí.
II. Zrovna tak by toto místo pro bonsaj mělo být světlé a bez průvanu i přímého slunce. Bonsaj by se neměla nacházet ani v blízkosti topení.
III. Pro bonsaj byste měli pořídit ideálně nějakou mělkou misku.
IV. Měli byste mít rovněž na paměti, že bonsajím škodí jak přeschnutí, tak i přelití, kdy může dojít k uhynutí bonsaje.
Vyrýpnutí semenáčku
Při vyzvedávání rostlinky je třeba dbát na to, aby byl zachován jejich kořenový bal. Následně odstraňte u semenáčku polámané kořeny. Zkušení bonsai sté doporučují také ostříhat kořínky do takového tvaru, jaký má koruna vzrostlého stromu toho druhu, jako je semenáček. Posléze můžete prostříhat i nadzemní část stromku. Potom již sázejte semenáček do připravené misky. Zemina pod semenáček by měla být stejná, v jaké stromek rostl. Na dno misky ještě nenapomeňte vložit trochu štěrku, anebo kamínků jako drenáž.
Věnujte se svým koníčkům. Jde o zdraví.
Dobrá nálada je klíč ke zdraví
Když jsme šťastní, spokojení, a vše nám jde tak snadno, zřejmě je to díky hormonu endorfinu. Endorfin, znám též jako hormon štěstí, je hormon, který se uvolňuje do mozku a navozuje pocit štěstí, dobrou náladu a dokonce tlumí bolest. A právě tento hormon se uvolňuje například při sportu nebo sexu. Pocit štěstí a pohody je ale důležitý pro správnou funkci celého organismu. Tento pocit vnímáme i při vykonávání oblíbené aktivity, ať už jde o běh, čtení, háčkování či sbírání známek. Když se cítíme duševně v pohodě, reaguje na to i naše tělo. Srdeční puls se stabilizuje, tlak se vyrovná a hladina cukru v krvi je optimální. Dokonce máme i více energie.
Věčný boj o čas
Kde ale vzít na záliby čas? Při vší práci, starostech o bydlení a rodinu? Nepoddávejte se stresu. Zkrátka zpomalte, a zkuste si najít chvíli sami na sebe. Nehledejte negativa, ale řešení:
· Mám velkou rodinu a chci se jí věnovat. Nemám na své vlastní koníčky čas. – Je to snadné. Zkuste svou rodinu do svých oblíbených činností zapojit. Naučte manželku hrát fotbal, ukažte manželovi a dětem kouzlo malování. Tak budete pohromadě, a děti se navíc vždy rádi zapojí do nových aktivit.
· Rád/a sportuji, ale bydlím ve městě a nemám čas jezdit do přírody. – I v takovém případě pomůže malý kompromis. Zkuste ve vašem městě vyhledat park, kde lze jezdit na inline bruslích či na kole. Můžete si najít v okolí i lanové centrum s lezeckou stěnou, pokud jste zastánce horolezectví. Nebo si běžte zaplavat do krytého bazénu, kde osvěžíte tělo i mysl.
· Mám náročnou práci, kde trávím většinu času, na záliby není prostor. – Když večer, po náročném dni, nebudete příliš unavení, najděte si hodinku třeba na četbu. Nebo si chvilku před spaním v pohodlí vaší postele, upleťte pár ponožek, nebo nakreslete obrázek. Před večerní sprchou můžete posilovat i doma, pokud nezbývá čas na fitcentra.
· Mám hodně koníčků, na všechny se nedostane. – Pokud jste neposední jako blecha, a baví vás spousta věcí, co takhle je smísit v jednu? Máte-li rádi hraní na kytaru, vycházky v přírodě a ochutnávání vína, popadněte batoh, víno a kytaru, a vydejte se na nějaké pěkné místo. Tam se můžete v klidu oddávat svým zálibám.
Nepodléhejte úzkosti
Je opravdu dobré někdy zpomalit, a nedřít se na úkor zdraví. Nepřipouštějte si nezdary a dělejte věci, které vás činí šťastnými.
Každý má právo, na svůj koníček
Pokud není člověk, doslova, pohlcen svou prací, ve které našel smysl života, mívá nějakého koníčka.
· Pokud je to muž, manuálně zručný, může se zabývat
– sestavováním různých modelů
– vylepšováním svého mazlíka v garáži
– výrobou různých doplňků do bytu.
· Jestliže je to stejně šikovná žena, bývá její zálibou
– háčkování
– pletení
– vyšívání.
Tyto koníčky patří k takzvaným tichým zálibám.Pak je ale hobby, které nebývá, někdy, přijato se zvláštním pochopením. Zvláště, bydlí-li člověk v paneláku nebo podobném společném domě.
Je to hra na nějaký hudební nástroj.Jestliže jste se rozhodli hrát na
– triangl
– klávesy
– foukací harmoniku
– akustickou kytaru
asi Vám to nikdo zazlívat nebude. Pokud nebudete aspirovat do rockové nebo metalové skupiny a nepořídíte si, k tomuto účelu, kytaru elektrickou. Tam už by mohl nastat problém.
Záleží na tom, jak máte hluboko do kapsy
Horší je, když se rozhodnete učit na
– trubku
– pozoun
– skotské dudy
– nebo, nedej bože, bicí.
To už může být přijato s jistou nevolí. Máte několik možností, jak celou záležitost vyřešit. Záleží na tom, jakými finančními prostředky vládnete.
Nabízím čtyři skupiny, které Vám snadno odhalí, jaké jsou Vaše možnosti. Jistě, že se zařadí každý.
1. Od výplaty k výplatě– je potřeba mít na venkově hodné příbuzné, kteří Vám umožní několikrát týdně se uspokojit.
2. Něco mi zbývá– drobnými dárky a úplatky se pokusíte sousedy uklidnit.
3. Není to tak zlé – investujte do dokonalého odizolování celého bytu. Sice Vás to bude stát nějakou tu korunu, ale pak můžete s klidem cvičit.
4. Nevím, co s penězi – Kupte dům, nejraději na samotě, s velkou garáží. Tam je, totiž, úžasná akustika.
Zdají se Vám všechna moje řešení pro kočku? Tak to mám ještě jednu radu.
Koupit nějaký plastový nebo papírový model, popřípadě háček a přízi.
Zdravý životní styl jako hobby
Běhání či jiný sport, malování, cestování, to jsou koníčky, zájmy, které nemusíme nijak představovat. Nikdo se ani nepozastaví, když je zmíníme jako náš koníček, kterému se věnujeme ve volném čase.
Ale co kdyby vám někdo na lehkou otázku, co je jeho hobby, odpověděl, že zdravý životní styl. Dokážete si pod tím něco představit? Přece jen je to hůře uchopitelná představa. Hodně lidí v dnešní uspěchané době má zájem se uklidnit, žít a stravovat se zdravěji, ale že by to pojal někdo jako svůj koníček?
A přesto se tomu děje. Někteří lidé pod vlivem svých nemocí začnou hledat alternativy ke klasické medicíně, jak ji známe od doktorů. Postupně se dostanou například k alternativní medicíně, začnou měnit svůj život. Až jednou zjistí, že to nedělají, protože jen primárně chtěli vyléčit neduh, ale protože je to baví – baví je objevovat nové možnosti, aktivně si vyhledávají další informace, účastní se školení.
Jednodušše řečeno tak tráví svůj volný čas a naplňuje je to. A to je přece řekněme definice hobby, koníčku či zájmu. Pojďme jen v krátkosti vyjmenovat nějaké nové možnosti ve zdravém životním stylu, které nás mohou vést až třeba k novému koníčku.
Některé směry ve zdravém životním stylu, jež se mohou stát přirozenou součástí vašeho života i náplní vašich dní:
• paleo stravování– návrat k tomu, co jedli naši předci – zejména maso, vajíčka a zelenina. Káva a alkohol se sladkostmi jsou přirozeně zakázány, stejně jako přílohy a pečivo. Zastánci se často věnují crossfitu jako sportu, který podporuje tento životní styl.
• zelené stravování– superživiny v podobě Chlorelly a Ječmene do našeho těla, pomůžou pročistit. Přívrženci tohoto stylu života často inklinují k meditačním cvičením, zejména pak k různým formám a podobám jógy.
• vegetariánství a veganství – tyto dva směry netřeba představovat. Často se prolínají s komunitou lidí, kteří jedí zelenou stravu.
Možností je spousta, nezmínili jsme například raw stravování, středomořskou dietu jako stravování a další. Důležité je se nenutit, musí to být naše přirozená zvídavost, chtít a třeba i časem náš styl a koníček na celý život.
Koníčky nám lezou do peněz
Přesnou definici, co je to koníček, zájem či hobby nemáme. Ať už řekneme, že je to
• oblast našeho projeveného zájmu, který je dobrovolný,
• oblast, která nás naplňuje a rádi se ji věnujeme ve svém volném čase i nad rámec našich denních povinností,
• nebo použijeme jiná slova k popsání podobné skutečnosti,
vždy se v definici nevyskytne slovo peníze.
Všichni se shodneme, že koníčky a hobby máme proto, že nás baví, naplňují, někam posouvají, jsou součástí našeho běžného života. Někomu z nás se poštěstí, že své zájmy propojí se svojí prací a může mu jeho koníček tak přinášet peníze. Je samozřejmé, že nás naše zábava taky něco stojí:
A. nové oblečení a boty na sportování,
B. malířské potřeby pro naše výkresy,
C. papíry, tužky, bloky, počítače pro psaní azájmové programování,
D. jakýkoliv materiál na výrobu něčeho – ruční výrobky typu svíčky, náramky aj.
Dnes není nic zadarmo a ceny se neustále zvedají, to je logické. Proto také pracujeme, abychom si pak naši výplatu mohli užít například za naše koníčky. Nemělo by se nám ale stávat, že nám koníček začne krást peníze.
Postupně mizí korunka od korunky
Obzvlášť ženám se může stát, že s láskou k běhání se projeví i vášeň k nakupování nových kousků oblečení, lepší sportovní obuvi, dalších závodů nejen v České republice. Pokud si pak nezačnou hlídat rodinný rozpočet, mohou se podivovat, kam peníze mizí.
Jak tedy uhlídat, že koníček nám nekrade potřebné finance?
• Zapisujte si všechny utráty. A ne jen ty za vaše koníčky, vést domácí rozpočet byste si měli vždy automaticky.
• Stanovte si limit, kolik jste ochotni vynakládat na zábavu, koníčky. A samozřejmě ho pak dodržujte.
Pokud už chcete vložit více peněz do koníčku, zamyslete se, zda si nepřivydělat také více peněz další prací anebo právě vašímzájmem. Zda nejde váš koníček zpeněžit – například prodejem výrobků, přípravou seminářů pro ostatní.
Když se hobby mění v povinnost
Pamatuji si ten den, kdy jsem se poprvé dostavila na hodinu pole dance, poprvé dotknula tyče. Ihned jsem podlehla kouzlu tohoto sportu. Brzy následovalo zaplacení dalších lekcí, nákup prvních pravých pole dance oblečků, ať byly jakkoliv drahé. První magnézium na protiskluz na sebe také nedalo čekat.
Uběhl nějaký ten rok a i přes mou dřívější přelétavost mezi koníčky, já jsem se stále věnovala pole dance. Platila jsem si více hodin, pořídila jsem si vlastní tyčku do bytu. Pak přišel trenérčin nápad na nacvičení choreografie na mistrovství v naší republice.
A tam přišlo na lámání chleba, najednou se z koníčku stávalo něco jako dřina. Člověk najednou věděl, že musí dneska mít trénink, neboť potřeboval natrénovat detaily, které mu nejdou. Nebo věděl, že zítra musí povinně jíst to a to, aby zregeneroval. Tušil, že by měl zajít na masáž nebo do sauny jen proto, že to potřebuje jeho příprava, ne že by to jeho tělo těšilo.
Jak se závody více a více blížily, tak se nucení stávalo častějším. Tréninky byly často fádní a stejné dokola, chyběla tam jiskra, ta radost jako na začátku. Naštěstí skončením závoduse rutina a dřina obrátila v koníček. A zajímavé je, že tréninky jsou téměř denní bez nucení se. To, co dřív člověka rozčilovalo, že musí, nyní stejně dělá dobrovolně.
Přicházející zlomy
Taky se zabere do nějakého svého zájmu, objeví se u vás ambice a začnete svůj koníček hnát nahoru? Nemusí se jednat jen o sport, kde to bývá nejčastější – spousta hobby běžců si začne nakládat dlouhé vícefázové běžecké a posilovací tréninky. Může se to stát u jakéhokoliv koníčku, že nás žene někam, kde už nás to nebaví.
Ihned zpozorněte, když pociťuje čím dál častější stavy, že se musíte ke své dříve oblíbené činnosti nutit. Zvolněte, nebo koníček dočasně opusťte. Pokud to je vaše pravá láska, uvidíte, že vám začne chybět a vrátíte se s novou chutí a elánem. Hobby se nesmí stát vaší povinností.
Pojďte si vybudovat vlastní skalku
Hned zpočátku si http://www.enviweb.cz/110011 musíte uvědomit, že každá skalka má být součástí celé zahrady a zasazené skalničky i okrasné traviny by měly vypadat jako náhodné porosty, které jsou ve volné přírodě. Také by se nemělo používat velké množství kamenů, někdy méně kamenů lépe zapadne do celkové kompozice vaší zahrady a nebudou připomínat odloženou hromadu stavebního materiálu. Vaše kroky při výstavbě skalky musí být nenásilné a měly by vždy působit přirozeně. Nezapomeňte, že jsou kvalitně vybudované skalky inspirací pro Skvělý domov, vaše přátelé i kolemjdoucí, pokud je skalka viditelnái z okolních prostorů. Kameny zapouštíme do země, a to tak, že ostré části kamenů jsou v zemi. 
V zemi je umístěná přibližně jedna třetina kamene. Pořád si opakujte a zároveň kontrolujte, aby vaše ukládání kamenů napodobovaly jejich uložení v přírodě. Pokud se jedná o výsadbu rostlin tak, nejen suchomilné alpinky, ale také i vlhkomilné rostliny můžete použít. To tehdy, pokud použijete oblé kameny či valouny z potoků a řek, popřípadě je můžete získat v štěrkovnách, kde ty větší kusy pracovníci vyhazují při třídění. U rostlinek si zjistěte, zda potřebují vápenitou půdu nebo kyselou. Do té první můžete přidat staré otlučené omítky a do kyselé, přidejte lesní hrabanku a rašelinu. Připravujte půdu velmi opatrně, ať rostlinkám neublížíte. A vlastně, kdy nejlépe vysazovat skalničky? Asi na jaře, kdy se všude prodávají v květináčích různé druhy skalniček, a to i tržištích.
Jaké druhy rostlinek je možné například zasadit? Takže pro vlhkomilnou skalku z oblých kamenů to mohou být prvosenky, pryskyřníky, upolíny a různé druhy kosatců, pro kyselou půdu můžeme využít lewisii, vřes a zakrslé azalky, pro vápenitou půdu koniklec, různobarevné netřesky, rozchodník. Nesmíte zapomenout, že půdorys skalky by neměl být při výstavbě ve formě pravidelných geometrických obrazců, jako jsou kruhy a čtverce, ale měl by být ve volném přirozeném stavu. K dominantám skalky mohou patřit i okrasné traviny, jako jsou kostřavy, pěchavy a také do skalky zasazený jehličnan, který má sloupovitý vzrůst, jako je tis sloupovitý.
Skočte si do JumpParku
Bez rozdílu na to, jaké je venku počasí nebo to, kolik máte dětí a v jakém věku se nacházejí, vždy je čas od času dobré vyrazit na místo, které nemáte možnost navštívit denně. Rovněž je pro všechny děti příjemnou změnou, pokud jim nabídnete i něco nového, co ještě neznají a dopřát jim to, aby jejich energii mohly naplno využít.
Pokud jste tedy ještě nenavštívili Jump arénu, měli byste tuto chybu napravit, protože sami zjistíte, jak vašim dětem přinese uspokojení v každém ohledu a stejně tak i vám, protože se můžete zabavit společně s nimi na všech trampolínách, které zde najdete.
Odpočinek a odreagování nezávislé od vašeho věku
Není vůbec podstatné to, kolik vám je let! V JumpParku na vás čeká nenáročná aktivita, jakou je pohodlné a zábavné skákání na trampolínách, na kterých vždy dopadnete do měkkého.
Tento pohyb si můžou dovolit i lidi, kteří se nemůžou věnovat jiné sportovní aktivitě, protože skákání na trampolíně nezatěžuje klouby a nesetkáte se s tím, že vás bude bolet celé tělo.
Pokud vás tento pohyb dostane, neváhejte se v areálu zúčastnit lekcí skákání, které absolvujete se zkušeným trenérem. V krátké době můžete zpevnit celé vaše tělo a rychle zhubnout i nadbytečné kilogramy, které vám už roky dělají vrásky na čele.
Narozeniny vašeho dítěte oslavte na tomto místě
Jestli slavíte narozeniny vašich dětí ve velkém stylu, neváhejte se obrátit na možnost – uspořádat nejbližší oslavu právě na místě, které je plné trampolín a zábavního vyžití. Vaše děti budou nadšené, stejně tak jako i všichni, kteří si nenechají tento významný den ujít společně s vámi.
Spojte se jako kolegové
Pokud máte ve vašem zaměstnání kolegy, se kterými si rozumíte nebo jednoduše trávíte celé dny spolu v uzavřené místnosti a rádi byste se více sblížili i mimo pracovní prostředí, neváhejte uspořádat teambuilding a přijít si užít relax na trampolínách, na kterých se odváže i ten největší „stydlín“.
Jako kolegy vás taková akce spojí a bude se vám později pracovat o něco lépe, protože se vzájemně poznáte i z neformální stránky.
Když se z hobby stane práce
Chtěla bych se zaměřit na fotografování nebo celkově práci s kamerou. Studuji uměleckou školu, na které jsou samí šikovní studenti, kteří v sobě vidí velký potenciál. Někteří jsou už teď na takové úrovni, že se tímto jejich koníčkem dokáží uživit. Ve věku 18 let nám totiž stačí jen málo. Každý si od malička přejeme, abychom se jednou stali tím, čím opravdu chceme být. Třeba i brigádu si vybíráme podle našich preferencí a podle toho, čím se bavíme ve volném čase.
Co když se ale stane, že se tím opravdu budeme živit? Splní se nám tím nějaký náš celoživotní sen? Podle mě se to totiž stát nemůže. I když bych někdy dospěla k tomu, že bych se mým koníčkem mohla živit, nikdy by to asi nebylo přímo to, co v životě chci. Samozřejmě by hodně záleželo na situaci, ale pokud bych zde mluvila třeba o nějaké pozici ve firmě, většinou by mě čekaly nějaké zakázky, které jsou předem určené a nebyla by to žádná volná tvorba. Ovšem když se vám podaří prorazit vlastní tvorbou do světa, máte vyhráno. Protože to je přesně to, co vás v životě baví a naplňuje a pokud byste za to ještě dostali zaplaceno, byla by to snad i práce snů.
V dnešní době je velmi těžké se někde uplatnit, protože je nás pořád víc a víc a s tím přibývá i počet lidí, kteří se mohou začít zajímat o stejný koníček, jaký máte vy. Nejsou to ovšem hned vaši rivalové, protože pokud pracujete sami na sebe a tvoříte si to, co doopravdy chcete, nikdy vás nikdo nemusí ohrožovat a budete se setkávat pouze s různorodými názory od lidí, kteří vaši práci budou sledovat. Je důležité se z toho nezbláznit a pouze si vzít z těchto názorů nějakou inspiraci pro další tvorbu. A tak to musíme brát. Takže pokud se vám poštěstí a jednou se budete moci živit tím, co vás naplňuje celý život, máte vyhráno a můžete být na sebe pyšní, že jste to dotáhli až tak daleko.